Tipy Tennis Arény

01.02.2014 14:17

Časopis Tennis Aréna obsahuje zajímavé články ze života tenistů, trenérů, lidí pohybujících se kolem tenisu, různé lifestylové a populární články. Je ale třeba poznamenat, že se velice dobře vypořádal i s články z metodiky tenisu, které trenérům i hráčům chybí. V následujícím sdělení uvádím několik typů z tohoto velmi pěkného časopisu.

ROVNOVÁHA (Schönborn)

Rovnováha, stabilita, těžiště těla - pojmy v dnešním tenise používané poměrně často. Tenis je dynamickým sportem s nutností rychlé reakce a tak v něm rovnováha hraje velkou roli. V souvislosti s rovnováhou a stabilitou těla je důležité těžiště těla, které se nachází ve stoji zhruba 2cm nad symfýzou v rovině pupku. Při pohybu pak těžiště mění svoji polohu. Pro stabilitu tenisty je důležité, aby se těžiště vždy nacházelo uvnitř podpůrné plochy, tedy vždy mezi oběma nohama. Tato plocha by měla být velká, aby bylo těžiště neustále uvnitř (mezi nohama) i při obtížných rotačních pohybech, čímž je hráč neustále v rovnováze. V této souvislosti je často zmiňováno postavení hlavy, ale i celé horní poloviny těla, které by mělo být až na malé výjimky vzpřímené. Pohyb nezačíná totiž pohybem hlavy, ale pohybem těžiště. Horní polovinu těla je tedy nurné držet neustále ve svislé poloze. Přílišný předklon i záklon posunuje těžiště mimo opornou plochu, což vede ke snadným chybám. Co je pro těžiště důležité, je i jeho výšková poloha. Čím blíže je k podložce, tím je vše stabilnější. To vysvětluje proč musí jít tenista při nápřahu do kolen. Při rychlých sprintech, dlouhých skocích a podobně se tělo může dostat do lability, z které pramení největší procento vynucených chyb. Týká se to zhruba sice jen 20% všech situací v zápase, ale v nich se rozhoduje 80% bodů. Špičkoví hráči nedělají chyby v normálních situacích, snad pouze tehdy, zvolí-li technicky obtížný úder. Z uvedeného tedy vyplývá jasné doporučení širokého postavení v každém úderu (především poslední dlouhý krok k úderu).

ROTACE TĚLA (Schönborn)

V modrním tenise se bez pojmu rotace nelze obejít. Pryč jsou doby, kdy se výuka úderů soustředila hlavně na hrající paži. Rotace těla při úderech zahrnuje jak rotaci horní části těla (především ramen), tak rotaci spodní části těla (rotace boků). Bederní část se většinou při výuce tenisu opomíjí a přitom se právě zde kumuluje obrovský energetický potenciál. Tenisový úder není v podstatě nic jiného než hod (hod rakety proti míči). Podobnost např. podání a hod nadhazovače baseballu je značná. Celý řetězec pohybů od dolní části dolních končetin až po loket pravé paže u praváka je totožný. Tenista "hází" raketu, jako nadhazovač míč.
Jedním z nejdůležitějších prvků moderní techniky je rotace těla během úderu. Rotace horní části těla probíhá především v hrudní páteři, jejíž rotační schopnost je mnohem větší než páteře bederní. Např. nápřah nezačíná nikdy pohybem horní končetina, ale rotací ramen. Při zahájení úderové fáze, přechodu z nápřahu do úderu, je první rotace boků (pánve), která iniciuje rotaci horní části těla. Rotace pánve má ale základ v pohybu a zatížení nohou. Při forhendu u praváka je stojnou nohou pravá, tou se hráč odráží od země, během provedení úderu se (následující rotace) se automaticky váha přenáší na levou nohu, čímž se levá stává stojnou a pravá švihovou. Švihovou nohu je nutné po úderu posunout vpřed, protože pokud zůstane vzadu, blokuje rotaci boků a brzdí švih. 95% forhendů se v moderním tenise hraje z otevřeného postavení

VÝVOJ TECHNIKY ZÁKLADNÍCH ÚDERŮ (Mihál)

Jako každý jiný sport se tenis vyvíjí především k vyšší rychlosti. Hráči jsou lépe atleticky připraveni - jsou rychlejší v pohybu, reakci a současně používají účinnější techniku hlavně základních úderů. V éře Lendla, Connorse, McEnroea (80. a 90. léta minulého století) hráli hráči základní údery tak, že v době zásahu míče směřovala hlava rakety kolmo k zemi a důraz se kladl na zásah míče plnou silou. Při tomto způsobu zásahu míče se hlava rakety pohybovala směrem dopředu současně se zápěstím a protažení úderu směřovalo vždy nad opačné rameno, přičemž hlava rakety byla vždy výrazně výš než zápěstí. Loket byl v době úderu i po něm držený u těla. Míč dostával rotaci, ale minimální, spíše na základš pohybu hlavy rakety přes míč zdola nahoru. Výjimkou v této éře byly údery Borga. Toto období by se dalo nazvat érou silového tenisu.

Postupně vývoj směřoval k větší rotaci "rozliftovávání" míčů, přičemž se používala technika zrychlování obíhání hlavy rakety kolem zápěstí, což bylo spojené s extrémním západním držením držením rakety. Typickým představitelem této "španělské školy" byl Berasategui, Corettja, Carlsson. Tito hráči se ale prosadili především na antuce, na ostatních površích měli problém s relativně malou rychlostí úderů vedených extrémně zdola nahoru. Další hráči jako např. Kuerten, Muster a především Agassi se snažily tento nedostatek vylepšit začali vést hlavu rakety více dopředu místo nahoru, čímž se jejich údery zrychlily, ale zachovaly si dostatečnou rotaci. Hráči začali využívat švih celé ruky více než jen sílu nárazu rakety do míče.

Revoluci přinesl Federer, který začal hrát forhend tak, že vedl raketu téměř vodorovně dopředu, přičemž naplno využíval zrychlení pohybu hlavy rakety okolo zápěstí směrem dopředu. Využil tak švihu ruky i švihu hlavy rakety. To mu umožňoval sklon hlavy rakety, která je v úderové fázi téměř rovnoběžně se zemí a při zásahu míče v šikmém naklopení s přeběhnutím hlavy rakety nad míč, což dává míči silnou rotaci směrem dopředu. Spojil tak využití rychlosti přímého úderu s rotací liftovaného. Hlava rakety se pohybuje mnohem rychleji než ruka, loket směřuje dopředu a od těla, hlava rakety končí téměř pod zvednutým loktem. Takto hraný úder se nedá hrát s extrémním držením, protože se při něm využívá rotace předloktí a pohyb zápěstí je minimální.

Postupně se k rotaci předloktí přidala i rotace zápěstí, rotace boků a ramen a švihový tenis spatřil světlo světa. Toto platí pro většinu hráčů prtvní stovky ATP především pro forhend. U bekhendu ještě mnoho hráčů využívá klasický přímo naražený úder. Nadal, který hraje také švihový forhend, narozdíl od Federera protahuje úder po zásahu míče nahoru před hlavu. Zpomalený záběr pohybu hlavy rakety přes míč v momentě zásahu je téměř identický.

Ženský tenis poznamenala především silová hra sester Williamsových, kdy je mnohé hráčky avšak jejich fyzických dispozic začalo kopírovat. Problémem ženského tenisu je hlavně uvolněnost (fyzická i psychická), která je pro švihový tenis potřebná. V současné době již většina mladých hráček hraje švihově, včetně např. P.Kvitové.  

DRUHÝ ÚDER (Příhoda)

Současný tenis je kromě jiného stále agresivnější, domimují aktivně uhrané body. Z tohoto důvodu je dobré útočit vždy dříve než soupeř, např. po soupeřově returnu. Řeč je samozřejmě o kategorii dospělých a dorostu. V mladším, ale i ve starším žacrvu vítězí většinou ten, který déle vydrží. Na útok 2. úderem po vlastním podání (celkově tedy 3. úderem výměny) je dobré se v tréninku zaměřit. Obecně lze říci, že pokud je soupeř pod tlakem po 1. dobrém podání (a nezahraje fantastický return), je možné bod ukončit nebo soupeře výrazně zatlačit do hluboké defenzivy. Právě nácvik tohoto úderu je důležitý. pro agresivní herní styl musí mít hráč sebevědomí, proto je dobré tato cvičení hrát bez bodů (nikdo nechce prohrát). Nácvik lze provádět při 1 nebo 2 svěřencích na dvorci, kdy 1 servíruje do předem určeného místa a 2. (nebo trenér) hraje předem dohodnutý return ( u dívek např. i obranný vysoký úder do hloubky pole), nebo kratší míč na střed dvorce, přičemž se servírující následným úderem snaží zaclačit (liftovaný volej, oběhnutý forhend, atd - silný úder). Opakovaným tréninkem této situace se dostaví i výsledek v zápase, ale ne ze dne na den. Postupně ubývá chyb, zlepší se reakce a procentuálnost úspěšnosti útoku.  

KDY HRÁT KŘÍŽEM A KDY PODÉL? (Holiš)

Proč křížem? Delší dráha letu míče a tím i větší jistota úderu, více času pro návrat do pozice, možnost hrát úhly, nižší síť

Proč podél (rovně)? Rychlejší úder (soupeř má méně času), překvapení, u praváka forhend rovně do většinou slabšího bekhendu soupeře

Kdy ne rovně? Míč příliš u těla, pod tlakem soupeře, při herní krizi v průběhu zápasu, kdy se kupí nevynucené chyby, při silném bočním větru

Co také ještě vyplývá z geometrie dvorce? Pokud je hráč soupeřem "vyhnán" mimo dvorec (mimo čáru pro čtyřhru) je optimálním úderem dlouhý míč křížem, nebo neutralizující vyšší míč s horní rotací na střed. Pokud je hráč "vyhnán" pouze k čáře pro dvouhru je možné užít rychlý forhend podél (pokus o vítězný míč), nebo dlouhý cross, ev. i krátký kříž ven z dvorce. Ze středu dvorce lze hrát především všechny dlouhé varianty úderů, není výhodou se pokoušet o krátký ven z dvorce. Při pozici na čáře podání ve F i B straně lze využít krátký úder ven z dvorce nebo dlouhý rychlý podél čáry. A co s voleji? Vyšší volej hraný blíže u sítě - krátký křížem ven z dvorce. Nízký volej hraná dále od sítě  - dlouhý rovně nebo křížem. Loby se hrají spíše křížem, stopbaly spíše rovně, prohoz rovně nebo krátký kříž, nabíhaný míč dlouhý rovně nebo krátký ven z dvorce, nebo i překvapivý stopbal.