Role trenéra

01.02.2014 18:59

Práce trenéra

-     spočívá ve výuce, trénování, instrukcích a pomoci poskytované hráčům při získávání tenisových

dovedností, zvyšování výkonu a dosahování mezích jejich možností

-     předpokládá schopnost rozpoznávání a chápání sociálních a osobních potřeb hráčů a jejich zajišťování

Trenérská filosofie – proč to vlastně dělám

-    Proč vlastně trénuji?

-    Co od toho očekávám a čeho chci dosáhnout?

-    Co považuji za úspěch?

-    Jsem dobrý trenér?

-    Co můžu udělat pro to, abych byl ještě lepší?

Praktické důsledky trenérské filosofie

Dva základní trenérské přístupy :

  1. Na sportovnce orientovaný trenér (kooperativní způsob vedení)

- vítězství je důležité, ale ne za každou cenu

- prohra má svůj význam, když se z ní dokážeme poučit

- respekt k názorům sportovce

- sportovci záleží na vlastním výsledku

- má vlastní odpovědnost

- důraz na zdraví, prožitek, osobní rozvoj

- to, že prohrajeme nesnižuje pocit naší osobní hodnoty

- flexibilní struktura tréninku

- vnější i vnitřní motivace trenéra

  1. Na vítězství zaměřený trenér (autoritativní způsob vedení)

- hlavní je vítězství, menší hodnota výkonu, zdraví a osobního vývoje hráče

- orientace na současnost, menší zřetel na budoucnost

- přímé řízení, vysoké požadavky, přísná kontrola, sankce

- poslušnost, kázeň

- metoda cukru a biče

- krotitel šelem

- vnímání své vlastní hodnoty ve vztahu k výsledku

- pevná struktura tréninku

- vnější motivace trenéra

Existuje ještě neformální způsob vedení, který je bez důrazu na trenérskou filosofii, nemá cíl, rozhoduje hráč, trenér je bez motivace, žádná struktura tréninku.

Praktické pokyny pro práci trenéra :

- zásada „nejdříve sportovec, potom vítězství“ by měla být základní filosofií každého tenisového trenéra

- role trenéra nespočívá pouze ve výuce tenisu

- v různých situacích a pro různé účely je nezbytné využívat různých stylů trenérské práce

- schopnost komunikace (lze zlepšit cvikem)

- kladení otázek svěřencům, kdykoli je to možné

- reakce pomocí zpětné vazby

- naslouchání svým svěřencům

- před kritikou vyjádřete uznání

- soulad verbální a neverbální komunikace, přizpůsobení komunikace aktuální situaci

Kdo je dobrý trenér?

Podle názoru většiny odborníků je dobrým trenérem jedině ten, který má úspěch, který už vychoval několik kvalitních hráčů (alespoň na úrovni, kde pracuje).

Vyberme alespoň 4 kritéria dobrého trenéra :

  1. úspěšnost trenéra – má výsledky, vychoval řadu hráčů
  2. osobnost trenéra, vztah ke svěřencům – tenis je celoživotní záležitost a tak pohoda a dobrá nálada je důležitá (diferenciace dle věku, výkonnosti, cílů) – trenér = vzor
  3. herní a trenérské zkušenosti – tenis je co do techniky a taktiky velice specifický a určitá herní zkušenost je nutná (minimum je divize - 2.liga)
  4. trenérská kvalifikace, další sebevzdělávání trenéra – vzhledem k novým trendům ve výuce nejen techniky, novým pohledům na biomechaniku úderů je vhodné absolvovat alespoň 2. trenérskou třídu (i vzhledem seznámení se s antropomotorikou, psychologií, anatomií, fyziologií,.....) 

Práce trenéra na dvorci :

Prakticky všichni úspěšní trenéři respektují tyto 3 principy :

  1. zásobník s dostatečným množstvím míčů – optimum 70-100 kusů, 2-3x více odehraných úderů za hodinu, nácvik techniky je plynulejší, intenzita se dá regulovat dle úrovně hráčů a cílů tréninku, větší zatížení hráčů
  2. diferencovaná intenzita zatížení – optimální využití tréninku (kvalita na úkor kvantity hodin)
  3. zápasu podobná cvičení – trénujeme to, co hrajeme v utkání

Pro začínající trenéry :

  1. naučte své svěřence vyhrávat zápasy, nejenom dobrou techniku. Vychováváte hráče pro zápasy, pro turnaje. Nepřipravte je o radost z vítězství
  2. korekci techniky a konncepci hry berte jako dialog se svým svěřencem, kterého zatáhnete do rozhodovacího procesu (je spoluřešitelem, spolurozhodovatelem)
  3. na trénink je dobré se připravit předem (alespoň v hlavě), zásobník s míči mějte ve správné poloze (snaha o pozici i úhel kopírující zápasové situace), motivujte hráče, zadávejte domácí úkoly, na své kolegy trenéry nedělejte dojem, že víte všechno líp, naopak : téměř od každého se lze něčemu přiučit, komunikujte s rodiči a informujte je pravdivě

Rozvíjejte u svěřence tyto vlastnosti a postoje:

  • posílení sebekontroly při nadměrných a škodlivých emocích
  • upevnění pozitivního myšlení a konstruktivní řešení problémů
  • udržování životosprávy a uspořádaný osobní život
  • zpracování prohry a poučení se z ní
  • komunikace a spolupráce s druhými
  • sebeprosazování doplnit i schopností empatie k druhým
  • pěstování houževnatosti a vytrvalosti, zdravé a přiměřené sebedůvěry
  • učení se zvládat stres
  • neúspěch vnímat jako inspiraci sebepoznání  
  • trpělivost, sebedisciplína
  • schopnost improvizace
  • obklopení se správnými lidmi, mít pozitivní vzory

Komunikace trenéra s hráčem (T.Gurský)

Komunikací myslíme jak složku verbální, tak i neverbální (řeč těla), je zajímavé, že neverbální komunikace tvoří dle výzkumů až 55%, znění hlasu 38% a slovní obsah pouhých 7%. pro trenéra je toto zajímavé zjištění - hráč si daleko více všímá, jak informaci dostává, než co je jejím obsahem. Hráč přijímá informaci až tehdy, kdy jí důvěřuje. Když všechny složky komunikujícího trenéra působí jednotně, potom je hráč ochoten informaci uvěřit. Když např. řeč zní sice suverénně, ale mimikou je naznačena pochybnost, hráč obsah sdělení nepřijme okamžitě. Proto je třeba nejdříve navodit atmosféru důvěryhodnosti, až potom začít s tréninkovými drily. Zda se toto daří, na to nám hráč odpovídá pomocí zpětné vazby (nejdříve se jedná o pochopení úkolu, následně přijetí informace - souhlas a nakonec o odhodlání cvičení co nejlépe provést.  Nejdůležitější oblastí komunikace trenéra a hráče je práce s chybou a přiměřená kritika hráče, když dělá něco špatně. Kritikou není možné hráče zahltit, protože by ztratil víru ve vlastní schopnosti a sebevědomí. pokud se trenér stále točí okolo 1 chyby, hráči uvízne v hlavě tato chyba a ne správné provedení. T. Gurský používá pravidlo hamburgeru: vršek housky tvoří UZNÁNÍ = dobře, vidím na tobě, že se snažíš, náplň burgeru KRITIKA A RADA = pošli hlavu rakety jakoby za míčem, aby to mělo švih, spodek je POCHVALA A NADĚJE = vidím, že se to zlepšuje, míč ti víc letí. Trenér by si pozitvní přístup měl zautomatizovat, dosáhne tím u hráčů lepší odezvy a konstruktivního myšlení. Pokud je možná komunikace v zápase (v ČR pouze v soutěži družstev), tak musí mít trenér na paměti, že se hráč nacházíve změněném stavu vědomí (to je zúžené pouze na podněty zápasu, koncentrace je vystupňovaná na herní momenty a příběh jednotlivých výměn). pro komunikaci platí: 1. povzbuzování, 2. uklidňování, 3. poskytnutí rady (jednoduše a přesně).  

Na závěr některé, již mnohokrát publikované omyly v práci trenéra :

- čím více potu – tím lepší trenér

- čím tvrdší trénink – tím rychlejší pokrok

- čím více korektur – tím lepší technika (neviditelná technika)

- čím přísnější trenér – tím lepší výsledky

-         úspěch je zaručen jen ve svazovém tréninkovém středisku