Malá škola anatomie pro trenéry

10.02.2015 22:07

Svaly horní končetiny zapojené u forhendu

Musculus biceps brachii – dvouhlavý sval pažní. Začátek obou hlav je na lopatce dlouhá hlava začíná na tuberculum supraglenoidale, krátká na processus coracoideus, úpon je na tuberositas radii (k. vřetenní). Hlavní funkcí je flexe (ohnutí) lokte, dále pak supinace (opak pronace - vysvětleno níže) a pohyby v ramenním kloubu. Inervace nervus musculocutaneus.

Musculus brachioradialis – sval nadloketní patrný na zevní straně předloktí, začíná na laterální straně humeru (k. pažní), upíná se processus styloideus radii (k.vřetenní). Podílí se na flexi lokte a na pronaci  (rotace předloktí, kterou se u končetiny visící podél těla otočí hřbet ruky dopředu a dlaň dozadu, tzn. palcem k tělu) a supinaci (opak pronace) předloktí. Inervace nervus radialis.

Musculus brachialis – hluboký sval paže. Začíná na přední ploše humeru, upíná se na kost loketní tuberositas ulnae. Flexor (ohnutí) předloktí. Inervace nervus musculocutaneus.

Anatomie forhendu

Forhend se v současné době hraje nejčastěji z otevřeného postavení. Lze ho zahrát i z postavení zavřeného nebo tzv. neutrálního. Každá pozice se liší mechanikou horní a dolní poloviny těla. Forhend hraný v otevřeném postavení má za následek největší rotaci celého těla, ke které je zapotřebí síla, ohebnost v tělesném středu a dolní polovině těla (zavřené nebo neutrální postavení nevyžaduje takovou rotaci tělesného středu, ke kontaktu s míčem dochází více před tělem a většinou blíže k síti). Forhend v otevřeném postavení vyžaduje pevný bok, rotaci horní části trupu k efektivnímu přenosu energie z dolní části těla přes střed těla k raketě a míči. Rychlost rakety je ovlivněna hlavně rotací trupu, horizontální abdukcí (pohyb od těla) ramen - upažení a vnitřní rotací.

S využitím obrázku z knihy Tenis - anatomie (amerických autorů Roeterta, Markse a Kovacse) si můžete jednotlivé svaly zapojené v nápřahu a švihu.

Svaly horní končetiny zapojené u bekhendu

Musculus triceps brachii – trojhlavý sval pažní (natahovač lokte). Hlavní sval zadní strany paže. Má 3 hlavy: dlouhá začíná na lopatce tuberculum infraglenoidale, laterální (zevní) v proximální části zadní strany humeru, mediální (vnitřní) distálně od laterální. Úpon je společný na ulnu olecranon (kost loketní). Hlavní funkcí je extenze (natažení) v lokti, dlouhá hlava se navíc podílí na addukci (upažení) v ramenním kloubu. Inervace nervus radialis.

Anatomie bekhendu obouruč

Bekhend obouruč je nejrozšířenějším bekhendem mezi závodními hráči, jeho výhody a nevýhody již jsou probrány u rozboru úderů. Úder vyžaduje oproti jednoručnému úderu větší rotaci trupu, proto je důležité posilovat zejména zevní a vnitřní šikmé břišní svaly (důležitější při bekhendu obouruč hraném s otevřeného postavení). Trénink svalů dolních končetin je důležité pro přípravu stabilní základny, správný přenos sil od země na raketu. Součístí obouručného úderu je použití nedominantní paže a zápěstí, flexory i extenzory předloktí společně se zápěstím musí být pravidelně posilovány.

Svaly zapojené při podání

V průběhu nápřahu a nadhozu se jako první aktivuje m. serratus anterior (pilovitý sval přední) a vrchní část m. trapezius (sval trapézový). Oba společně stabilizují lopatku. Následně dochází k aktivaci spodní části trapézu. Tímto je poskytnut stabilní podklad pro svaly rotátorové manžety. Postupně se dále aktivují m. deltoideus (sval deltový), m.supraspinatus (nadhřebenový) a m. latissimus dorsi (široký sval zádový). Do fáze švihu se zapojují další část svalu deltového a m.teres major (velký sval oblý). Ve fázi úderu: m.pectoralis major (velký prsní sval), široký sval zádový, velký sval oblý a část svalu deltového, který přechází přes klíční kost, krátká hlava bicepsu a m. coracobrachialis (sval hákový - vnitřní sval pažní). Ve fázi dokončení podání pak triceps, m. anconeus (loketní sval - malý sval ležící mezi hlavami tricepsu) a svaly předloktí.

Anatomie servisu

Dobrý servis je důležitý úder nejen na profesionální úrovni. V současné době lze vidět 2 možnosti postavení nohou u podání: postavení chodidel u sebe po přisunutí zadní nohy k přední (Berdych) - v angl. foot-up, nebo postavení chodidel od sebe - foot back (nepřisouvání - Federer). Oba typy servisů jsou hojně využívány, při přisouvání je lepší přenos váhy dopředu a jednosušší rozevření kyčlí při švihu, pozice bez přosouvání poskytuje o něco lepší rovnováhu a větší produkci síly ve vertikálním směru. Realizace podání ale i smeči probíhá ve 3 základních fázích: zatížení, zrychlení a protažení švihu. Během přípravy a 1. fáze dochází ke kumulaci energie, ve fázi zrychlení je energie uvolňována přes dotyk s míčem. Poslední fáze - protažení švihu pak vyžaduje velkou excentrickou sílu, která pomáhá udržet kontrolu nad brzděním horní a dolní poloviny těla.