Return

Podáním nebo returnem zahajuje každý hráč výměnu. Kvalita prvního úderu, ať podání či returnu, výrazně ovlivňuje výměnu. Hráč na podání se snaží prvním nebo i druhým podáním o přímý bod, nebo alespoň o vytvoření situace , která by mu umožnila diktovat hru. Snahou hráče na returnu je naopak neutralizace účinnosti soupeřova podání, a kdykoli to soupeř dovolí (např. po kratším 2. podání), přejít do protiútoku a zatlačit soupeře do obrany. 

V současném svštovém tenise při vyrovnanosti hráčů rozhodují velké množství zápasů proměněné braekboly. K těm se musí hráč propracovat a neodevzadávat body soupeři hned prvním úderem na returnu. Kvalitní returnem by hráč měl naopak vytvářet tlak na  servirujícího soupeře. Returnující musí i proti skvěle servírujícímu soupeři trpělivě čekat na příležitost (většinou, když se v jednom gemu sejdou nevynucené chyby a minimum úspěšných prvních podání). Proto je důležité trénovat agresivní return po 2. podání především z levé strany. 

Bohužel se většina trenérů shodne v tom, že return je v tréninkovém procesu nejvíce podceňovaným úderem. Procento času věnované v tréninku returnu je minimum. Pro výborný return jsou nezbytné vynikající anticipační (předvídání), percepční (percepce = cit), reakční schopnosti a dokonalé načasování (timing) úderu. To vše lze rozvinout častějším tréninkem returnu. Techniku returnu ovlivňuje individuální technika základních úderů, dále samozřejmě kvalitou podání soupeře, taktikou returnujícího a povrchem dvorce. Jedním z nejlépe returnujících hráčů na okruhu ATP je Andy Murray (Zlesák). Při mpřípravě na return stojí hráč v neutrálním postavení (obě nohy vedle sebe v šířce ramen, v současné době je moderní i postavení vždy 1 nohou vepředu), váha těla spočívá na přední části chodidel, paže jsou lehce pokrčené před tělem a hlava rakety většinou směřuje mírně šikmo vzhůru. V okamžiku, kdy servírující nadhazuje míč, provádí hráč většinou split step, nebo i první delší krok vpřed pro zmenšení úhlu. Pro tento krok a split step je potřeba velmi dobrého timingu (vhodnost zařazení tréninku returnu v otevřených herních situacích = hráč neví předem, kam bude soupeř podávat). Nápřah do úderu, ať forhendu či bekhendu by měl být u returnu úsporný se současným vytočením těla a přenesením váhy na tzv. zadní nohu. Vlastní úder probíhá vždy ze sníženého těžiště propínáním nohou vzhůru. K returnu je potřeba maximální uvolněnost a jednoduchost úderu spolu s výborným načasováním a zásahem míče před tělem s využitím jeho energie. Zkrácený nápřah je kompenzován vložením váhy těla do úderu, rotací trupu a ramen je return dokončen.

Tipy k tréninku returnu formou hry na všech výkonnostních úrovních:

  1. Returnující dostává bod za vrácení podání do pole, pokud returnující míč nevrátí, vede podávající 1:0, pokud míč vrátí a podávající vyhraje bod je stav 1:1. V případě, že bod vyhraje returnující, je stav 2:0
  2. Returnující dostá va 3 body za vítězný return (přímý bod), podávající 2 body za přímý bod z podání. V případě, že míč zůstal ve hře, má získaný bod hodnotu 1. Toto cvičení lze i obrátit, pokud returnující hráč příliš riskuje a dělá mnoho chyb - 2 body za vítězný return a 3 body pro soupeře za chybu z returnu
  3. Returnující musí musí míč umístit do vyznačeného pole, např. do poslední třetiny dvource soupeře, variantou je umístění do stejné vzdálenosti, ale pouze do podélné poloviny nebo naopak křížem do poloviny. Situaci lze ztížit 1 podáním

Cvičení lze zpočátku trénovat jako uzavřená, tzn. returnující hráč předem ví, kam servírující podává a i servírující může vědět dopředu směr returnu. Postupně tato cvičení otevíráme. Např. pouze returnující ví, do kterého úderu směřuje servis, nebo naopak. Vrcholem je otevřená podoba cvičení, která se nejvíce přibližuje reálné situaci. 

Po tréninku returnů je dobré zařadit pár gemů a pozotovat, zda cvičení vedlo k lepšímu procentu úspěšnosti returnu.