Geometrie tenisu

27.02.2014 13:14

Tenisový zápas je strategicko - taktická bitva, kdy cílem je vymanévrovat soupeře z optimální pozice na vrácení úderu, kdy je každým úderem vytvářena nová situace, která vyžaduje odpověď. Tenisový dvorec je poměrně velký (délka 23,77m, šířka 8,23m) a na umístění míče nabízí docela obstojnou plochu. Každému úderu hráče předchází percepce (snaha o přečtení úderu - směr, délka, rotace), následuje rozhodnutí (jak odpovědět na soupeřův úder), provedení vlastního úderu, zpětnou vazbou hráč sleduje efektivitu svého úderu na soupeře a anticipace (předvídání) úderu protihráče - tím se kruh uzavře a následuje další. Definice úderu říká (Zlesák), že úder je funkcí taktického záměru. Prakticky každému úderu předchází rozhodnutí, i když často INTUITIVNÍ. V zápase se hráč  má koncentrovat na to, kam hrát a  jen minimálně myslet na techniku provedení úderu. "Kam hrát" ale neznamená jen směr  letu míče, ale především cílovou plochu, kam má míč dopadnout (Schönborn). Intuitivní řešení zápasových situací je jsoučástí tenisového talentu (Zálabská), ale lze pochopit a procvičovat několik základních situačních herních cvičení (geometrické zásady), což usnadní hráči rychlé a správné rozhodování, zvýší účinnost hry (více winnerů, méně nevynucených chyb), zlepší pokrytí dvorce a sníží počet naběhaných metrů.

Při popisu některých geometrických zásad nelze však nikdy zapomenout ani na rychlost úderů v souvislosti se směry úderů. Co se týká času - míč letí od hráče k soupeři zhruba 1 - 1,5 vteřin a právě v tomto časovém rozmezí musí hráč reagovat, startovat k bodu úderu a míč odehrát. Proto znalost a zažitost "co kam a odkud" hrát může hráči pomoci.

Na 1. obrázku - postavení hráče na dvorci a úhel, který lze zahrát (čím více v dvorci, tím větší úhel). Z pozice za základní čárou ostrý úhel nelze prakticky zahrát, z této pozice je nejlepším řešením dlouhý dostatečně vysoký míč na střed. Na 2. obrázku - rozdíl úhlu, který lze zahrát ze středu dvorce nebo ze strany dvorce (čím ven z dvorce tím nebezpečnější úder křížem) (z úhlu je dobré hrát úhel nebo v defenzivě dlouhý na střed). Obr. 3 znázorňuje pozice hráče pro optimální vítězný úder podél čáry (uvnitř dvorce, ne příliš blízko postranní čáry s krátkou letovou dráhou - nejčastěji po krosové výměně)

Obr. č. 4 připomíná známé pravidlo postavení hráče - ve středu úhlu úderu soupeře křížem nebo podél. na obrázku je vidět různý pohyb hráče A po odehrání úderu, zahraje-li křížem nebo rovně - nejvýhodnější je odehrání míče křížem (nižší síť, soupeř musí dál běžet, pro vykrytí soupeřových úderů překonává kratší vzdálenost. 

V tenise je neustále zdůrazňována důležitost podání. Z geometrického hlediska má servírující v zásadě 3 možnosti (Zlesák): podání ven z dvorce (jeví se jako nejvýhodnější, zvláště pokouší-li se hráč o přímy bod - účinnost lze zvýšit užitím boční rotace), podání na střed dvorce (vhodné pro následný náběh k síti) a podání na tělo soupeře (moment překvapení). Rozhodeje délka podání - hlavně 2. podání - zprava co nejdelší podání na střed, zleva co nejvíce ven z dvorce. Při 2. podání je potřeba využívat různé druhy podání z důvodu znesnadnění účinného a agresivního returnu.

Pozice pro příjem podání je také důležitá - ve středu úhlu, kterým disponuje servírující hráč. Zásadou by vždy mělo být, že se riternující hráč snaží agresivním returnem sám rozhodnout o osudu bodu, kdykoli není soupeřovo podání účinné - return křížem se snahou vyhnat soupeře a připravit si pozici pro úder po čáře nebo tvrdý return počáře s případným náběhem k síti. 

Z dalších možných situací lze uvést účinný neutralizující míč na střed po výborném křižném úderu soupeře, nebo účinný topspin ven z dvorce posoupeřově nízkém zkráceném míči podél čáry a dobře zahraný stopbal - jako moment překvapení podél čáry z pozice ve dvorci, kdy je soupeř za základní čárou nebo s potřebným úhlem.

Do této zóny je dobré míče nehrát nikdy.

Na následujících 3 obrázcích si můžete sami vyzkoušet "manévrovací pozice" a rozebrat jednotlivé situace:

Na základě geometrie dvorce lze doporučit některé drily, ve kterých se trénují převážně herní situace (Zlesák). Hráči obecně tráví mnoho času "hitováním" a neustálým zdokonalováním techniky úderů, bez nutnosti předvídání a taktického rozhodování. Pouze na techniku zaměřené pojetí trénování nerozvíjí dostatečně taktické myšlení, málo využívají situační trénink (to znamená trénuji to, co se vyskytuje a hraje v zápase). Trénink situací musí mít na zřeteli herní vyspělost, věk a pohlaví hráče. Mimoto, že se netrénují tyto situace, podceňuje se i trénink podání a returnu, přičemž v zápase kvalita prvního úderu je často rozhodující. V moderním tenise by měla dominovat snaha co nejvíce diktovat hru, uhrávat si pokud možno co nejvíc bodů vlastní aktivní hrou s využitím "3P" - prudkost, přesnost a překvapivost úderů. příklady některých drilů:

1. Servírující hráč zahrává rotované podání z levé strany ven z dvorce (snaha vyhnat přijímajícího) a donutit returnujícího hráče zahrát neutrální return, kterému chybí prudkost a potřebný úhel. servírují hráč return obíhá a snaží se zahrát vítězný úder forhendem do bekhendového rohu soupeře (inside-out do protipohybu). Pokud tento míč není vítězným míčem, výměna se dohrává se snahou zahrát inside-out forhend, kdykoli je to možné.

2. Servírující hráč podává zprava ven z dvorce, returnující se snaží zahrát dlouhý return do bekhendu podávajícího. Servírující míč obíhá a hraje tvrdý forhend po lajně (inside-in) do protipohybu soupeře jako vítězný úder, není-li konečný, výměna se dohrává.

Tato cvičení jsou tzv. "zavřená" - hráči vědí, kam směřuje míč. Postupným otevíráním těchto drilů se lze přiblížit více zápasovým situacím. První obměnou může být (hlavně u cv.2.)  otevření servisu (servis směřuje kamkoli), returnující ale hraje stále po čáře. Dále lze otevřít vítězný úder (dosud po lajně), hráč ho může hrát kamkoli. Zavřené situace u cvičení jsou méně realistické pro zápas (chybí i moment rozhodování), ale umožňují opakováné hraní úderů, které chceme zdokonalit. Čím více dril otevřeme, tím více se přibližuje zápasové situaci.

3. Vitězný bekhend po čáře. Servírující hráč podává zleva ven z dvorce kvalitní podání, nutí returnujícího hráče k neutrálnímu bekhendu křížem, následuje krosová výměna B křížem, kdy se servírující snaží přijímajícího dostat pod tlak a zkrátil B křížem, následují vítězný úder po lajně. Podobně analogicky lze trénovat vítězný úder forhendem po čáře. Důležitější je spíše trénink B podél, ke kterému často v zápase chybí odvaha, hráč bez dobrého B po lajně je více čitelný. Agresivní B po lajně je důležitým úderem především v ženském tenisu.

4. Agresivní return 2. podání. Servírující podáva zprava na střed dvorce. Returnující se snaží zahrát winner tvrdým umístěným returnem střídavě do obou rohů dvorce na straně podávajícího. Lze trénovat z obou stran, pokud return není vítězný, dohrává se. V ženském tenise důležitý dril.

5. Servis - volej. Podávající hráč podává zprava dlouhé podání na střed a postupuje k síti. Returnující se snaží zahrát krátký čop pod nohy nabíhajícího hráče. Podávající v momentě zásahu míče returnujícího hráče provádí split step a postupuje vpřed (split step je umožněn relativně pomalým čopem). Cvičení lze postupně otevírat.